I hope you enjoy this blog post.

If you want us to appraise your luxury watch, painting, classic car or jewellery for a loan, click here.

Umění a politika: spojení mezi nimi v roce 2022

3 listopadu, 2022

Když přemýšlíme o umění a politice, jsou politická díla a obrazy v mnoha ohledech vlastní formou aktivismu. Představují totiž poselství ztvárněné na jevišti, které odráží divákovy vlastní myšlenky, názory nebo pohledy na svět. Tam, kde kdysi Martin Luther vytiskl a přibil proklamaci, která změnila náboženský svět, se vliv písma stále šíří hluboko do naší společnosti. Poprvé jsme se zabývali spojením mezi uměním a politikou v roce 2018, kdy si londýnské Muzeum designu stanovilo ambiciózní cíl prozkoumat tento vztah v rámci tříměsíční výstavy nazvané Od naděje k nenávisti, kde rozebíralo a zkoumalo politický dopad grafického designu, obrazů a umění obecně.

Jako přelomovou událost ve zkoumání vztahu umění a politiky zahájíme krátkou diskuzí o výstavě „Hope to Nope“ z roku 2018, která otevře oči, a následně proběhne diskuze o vlivu politických uměleckých děl a obrazů v průběhu času v různých říších. Nakonec se budeme zabývat současnými trendy zobrazování celebrit v různých dílech a pokusíme se posoudit hodnotu tohoto umění na příkladu superpopulárního Trump Artu!

Bez dalších okolků se do toho ponořte!

Výstava Hope to Nope, 2018

Vizuální komunikace v politice

Exponáty obsažené v této odvážné a působivé umělecké sbírce pokrývají klíčové politické události od globálního finančního krachu na počátku roku 2000 přes brexit a Trumpa až po revoluce vyvolané myšlenkami ISIS a arabské jaro. Sbírky se zabývaly grafickým designem jako hybatelem změn a zohledňovaly způsob, jakým tato forma zpochybňovala a ovlivňovala klíčové politické momenty. Vizuální komunikace se zaměřila na vliv na názory a debaty v naší společnosti prostřednictvím politických uměleckých děl a obrazů řady významných i amatérských designérů. Nakonec zkoumala formu, umění a strategii, které utvářejí politiku, kterou vidíme každý den. A jak to ovlivňuje naše myšlení.

Kurátorka výstavy Margaret Cubbage v rozhovoru, který jsme sledovali krátce poté, vysvětlila, že podle jejího názoru neustálé využívání médií a sociálních sítí znamená, že lidé jsou politicky uvědomělejší. Sociální média podle ní nabízejí lidem bezprostřední platformu, na níž mohou vyjádřit svůj názor – stejnou platformu, kterou používají politici ke sdělování aktuálních záležitostí. Tento dialog může být častější než naše vlastní interakce a komunikace. Ať už se chcete zapojit, nebo ne, zprávy se objeví v našem kanálu zpráv.“

Stovky uměleckých exponátů vyprávějí o politických změnách a pokroku

Návštěvníci výstavy si užili cestu přes transparenty Occupy Wall Street, jasný a mírumilovný aktivismus hongkongské Deštníkové revoluce až do ulic Sao Paula. Organizátoři shromáždili více než 160 předmětů, které vypovídaly o obrazech a myšlenkách. Přinutili nás také zvážit rozhovory s politickými představiteli.

Výstava zkoumala tradiční i rozvíjející se formy grafického designu, od protestních plakátů, umění a maleb až po memy sdílené na sociálních sítích, a zabývala se polarizací politiky a globálními reakcemi proti establishmentu. Zkoumala myšlenku, že ve společnosti roste potřeba umění, které je reprezentativní a užitečné. Umělecký aktivismus, aktivizace a zapojení lidí vizuálním způsobem s cílem šířit porozumění realitě naší měnící se společnosti a ekonomiky.

Sociální média mají obrovský vliv na politické myšlení

Paní Cubbageová také poznamenala, že díky roli internetu v širokém šíření se poslední desetiletí z hlediska vizuální politické komunikace tolik změnilo. Designéři a tvůrci vědí, že jejich díla mohou cestovat po celém světě, a proto jsou snímky svědomitě vytvářeny tak, aby oslovily konkrétní publikum. Například podvracení populárních mládežnických značek příznivci Jeremyho Corbyna. Převzali logo Nike a vytvořili si ho podle svého.

Expozice v rámci výstavy v Muzeu designu představovaly umění jako reprezentaci politické nespravedlnosti, jako tvůrce politického společenství a jako zárodek politických alternativ. A tyto myšlenky mají zajímavý prostor pro zkoumání. Umělecký aktivismus se stal oblíbeným tématem uměleckého světa během nedávných politických a ekonomických krizí.

Umělci jsou často průvodním jevem reakcí společnosti.

To proto, že umělci vždy rychle reagovali a ztělesňovali myšlenku, emoci nebo pocit. Na náměstí Tahrír nebo Majdan, proti moci Kremlu, umělci mluví za své publikum a svůj lid. To je myšlenka, kterou prozkoumalo Muzeum designu a která v nás vzbudila zvědavost, abychom se touto myšlenkou zabývali trochu hlouběji. Jaké je spojení mezi uměním a politikou a jak odráží nebo kazí náš politický status quo? Některá vyjádření na této výstavě se vyjadřovala velmi jasně. Jiné byly jemnější a vyzývaly lidi, aby tiše a chytře kritizovali naše přijetí standardu. Přenesli váhu z toho, co umělecké dílo představuje, na to, jak ovlivňuje naše vlastní životy.

Oblíbeným příkladem grafického designu jako politického umění je podle kurátorky typografie „Newborn“ v srbské Prištině, která byla odhalena v den vyhlášení nezávislosti země. Každoročně se 17. února přemalovává, aby připomněl výročí své země, a představuje odvážný vzkaz světu. Je to oslava a památka, u které se mohou lidé scházet. To je téměř pronikavé, pokud jde o to, čím se tato výstava snaží být. Je to shromažďovací bod. Čas na zamyšlení. Co utváří naše myšlení? A jak se tyto vlivy mění?

Nezrušitelné spojení mezi politickým protestem a uměním

Po většinu moderní historie bylo umění klíčovým prostředkem protestu proti nespravedlnosti a útlaku. Vzhledem k cílům protestního umění – navázat kontakt s veřejností a podnítit společenskou změnu – se často vyskytuje mimo typická místa, kde byste umění očekávali, jako je galerie. Politická a protestní umělecká díla jsou častěji k vidění na ulicích a v poslední době také na internetu a sociálních sítích.

Jeden z nejúspěšnějších politických umělců posledních let ve Velké Británii má za svými díly trvale politické poselství. Banksy se na scéně pouličního umění objevil v Bristolu se sérií politicky laděných šablon, které se brzy začaly objevovat ve velkých městech po celém světě. Asi nejpolitičtějším Banksyho dílem byla jeho výzdoba kontroverzní zdi na Západním břehu Jordánu, která odděluje Izrael a Palestinu.

Přesto není Spojené království nejvýznamnější zemí, pokud jde o politické umění. Níže se budu zabývat třemi zeměmi se silnou kulturou politického umění.

SPOJENÉ STÁTY

V době velké nejistoty v západním světě, kdy starými politickými institucemi otřásá populismus brexitu a Donalda Trumpa, můžeme být svědky nárůstu množství politického umění a obrazů. Od (dnes již) dávno zapomenuté Trumpovy inaugurace totiž jeho drakonická politika v oblasti imigrace a přísná kontrola informací, které z jeho administrativy proudí, vyvolávaly v té době obavy, že by mohl oslabit silné americké hodnoty svobody projevu a svobody slova. Někteří komentátoři dokonce zašli tak daleko, že Trumpa označili za „fašistu“.

Nicméně skutečnost, že svoboda projevu je na Západě více zakotvena v zákonech, znamená, že politické a protestní umění je méně radikálním činem. Zatímco některé politické umění se stává slavným a pozoruhodným, jako například šablonový portrét Baracka Obamy nazvaný „Naděje“ od Sheparda Faireyho, nejzajímavější politické umění se nachází v zemích s horšími výsledky v oblasti lidských práv.

RUSKO

V zahraničí se nejvíce proslavily ruské politické umělkyně Pussy Riot, ženská punková skupina, která vznikla v Moskvě na protest proti autoritářství a patriarchátu v Rusku. Místo v tradičních hudebních sálech kapela pořádá neřízená vystoupení na veřejných prostranstvích, oblečená v pestrobarevných kuklách. Jejich nejslavnější vystoupení se konalo v moskevském chrámu Krista Spasitele, kde protestovali proti Vladimiru Putinovi, který je podle nich diktátor. Úřady je rychle zatkly a oni za své činy strávili značnou dobu ve vězení, což jen podpořilo jejich ideály.

Po zatčení Pussy Riot reagoval politický umělec a aktivista Petr Pavlenskij tím, že si zašil ústa a postavil se před katedrálu v Petrohradě s transparentem na podporu skupiny. V následujících letech se Pavlenskij etabloval jako významný protivládní politický umělec, který využívá sebepoškozování k zobrazení útlaku ruského státu.

ČÍNA

Zdaleka nejznámějším umělcem, který dnes v Číně působí – ať už politicky, nebo jinak – je Aj Wej-wej, rodák z Pekingu, který svými díly brojí proti útlaku a cenzuře čínské vlády. Weiwei je v čínské společnosti anomálií, protože mu běžně prochází kritika vlády tam, kde to jiným prochází. Jeho zatčení a následné uvěznění v roce 2011 však ukázalo, že není nezranitelný, a mnozí komentátoři poznamenali, že jeho uvěznění mohlo být politicky motivováno vazbami mezi uměním a politikou v Číně.

Po svém zatčení se Weiwei v mnoha svých politických dílech odvolává na vládní zatčení a sledování, a jeho umělecká tvorba se tak stala do značné míry političtější. Prostřednictvím sochařství a dokumentárních filmů se Weiwei stal hlasitým kritikem utlačovatelské vlády své země.

Stejně jako v Rusku hrozí i v Číně za politické umění vězení. Právě toto autoritářství činí z protestního umění tak důležitý a odvážný čin. V této nejisté době bude zajímavé sledovat, jak se bude protestní, politické a obecně malířské umění vyvíjet v USA a v Evropě.

Cenné, nebo jen plané řeči? Případová studie a debata o Trumpově umění

Trump byl v průběhu volebního cyklu nekonečným zdrojem fascinace a mnozí si kladli otázku, jak se mohl dostat tak daleko, jak se dostal.

Stručně řečeno, Trump je kontroverzní osobnost a vždy byl v centru pozornosti jedné z nejsledovanějších událostí světové politiky. O dopadech Trumpovy prezidentské kampaně – a jeho prezidentství – na Ameriku a celý svět bylo napsáno mnoho. O bizarním dopadu Trumpa na svět umění se však píše jen málo.

Politika a umění se samozřejmě mísily i v minulosti. Jako konkrétní příklad se mi vybavuje dnes již proslulý šablonovitý portrét amerického senátora Baracka Obamy z roku 2008, na němž je napsáno slovo „HOPE“ (naděje). Tento snímek se stal charakteristickým obrazem Obamovy nakonec úspěšné prezidentské kampaně. Politická umělecká díla zobrazující Trumpa jsou však zajímavá a bezprecedentní tím, že jsou téměř výhradně negativní.

NELICHOTIVÉ ZOBRAZENÍ

S tím, jak Trumpova prezidentská kampaň nabírá na obrátkách, se ho řada umělců snaží zobrazit ve svých politických dílech a obrazech; často nelichotivě. Na začátku roku 2016, kdy Trumpova prezidentská kampaň začala nabírat na obrátkách, namalovala losangeleská umělkyně Ilma Goreová Trumpův akt s názvem „Make America Great Again“, který byl později oceněn na 1 milion liber. Dílo se stalo ještě známějším, když bylo umělci vyhrožováno žalobou a když se objevily zprávy, že byl umělec napaden Trumpovým příznivcem. Za toto politické dílo bylo údajně podáno několik šestimístných nabídek, ale žádná z nich neodpovídala sedmimístné požadované ceně, takže obraz se doposud neprodal.

Možná inspirována Gorovým dílem vytvořila skupina umělců s názvem INDECLINE sochu Trumpa, kterou umístila na Union Square, rušné místo v centru Manhattanu, prezidentova rodného města. Další sochy byly umístěny i v jiných městech USA. Článek byl rozhodně karikovanější než článek Ilmy Goreové, ale byl podobně nelichotivý. Dílo vydrželo dvě hodiny, než bylo odstraněno oddělením parků města. S jazykem pevně na jazyku sdělili tisku, že „NYC Parks se důrazně staví proti jakýmkoli nepovoleným stavbám v městských parcích, ať už jsou jakkoli malé.“ Toto politické dílo bylo pravděpodobně zničeno městem New York, ale pokud by se ho podařilo získat zpět, jistě by se za něj v aukci vydražila slušná částka.

Jiným příkladem je britská umělkyně Alison Jacksonová, která si najala imitátora Donalda Trumpa a zinscenovala řadu fotografií, aby zachytila, jak vypadá jeho život za zavřenými dveřmi. Nepřekvapí, že se v něm hojně objevují peníze a spoře oděné ženy. Jedno konkrétní politické dílo s názvem „Trump Money“ bylo oceněno na 6 000-8 000 dolarů a prodalo se^2. listopadu 2016; necelý týden před dnem voleb.

ALE MÁ TRUMFOVÉ UMĚNÍ HODNOTU?

Jako každé dobré politické umění a obrazy i tato díla vyvolávají konverzaci; zobrazením Trumpa v negativním světle otevírají diskusi o charakteru podnikatele a jeho vhodnosti pro funkci prezidenta. Navíc některé z nich mohou být opravdu vtipné. Karikované zobrazení Trumpa je skvělá zábava, v níž se vyžívají mnozí jeho odpůrci; Goreovo politické umělecké dílo, o němž jsme hovořili dříve, se stalo virálním hitem mezi příznivci Hillary a krátce po svém odhalení bylo hojně šířeno na Facebooku a Twitteru.

V dlouhodobém horizontu však odhadujeme, že mnoho z těchto politických uměleckých děl bude mít podobnou hodnotu jako drtivá většina komentářů, které zazní z úst Donalda Trumpa – žádnou. Nedokážeme si představit, že by tato politická díla byla za deset let vyhledávána sběrateli.

Političtí umělci, kteří tato díla vytvářejí, jednají v určitém kontextu; vytvářejí umění ve snaze ztrapnit nebo zdiskreditovat rádoby politika, s nímž zásadně nesouhlasí. Politická umělecká díla a obrazy, jako je tento, vyžadují kontext, aby na diváka zapůsobily, takže jakmile prezidentství Donalda Trumpa skončilo, kontext se ztratil.

Naše luxusní zastavárna v Londýně na Bond Street nabízí okamžitý úvěr s minimem papírování a odborné poradenství. Mezi umělce, které půjčujeme, patří například Andy Warhol, Bernard Buffet, Damien Hirst, David Hockney, Marc Chagall, Raoul Duffy, Sean Scully, Tom Wesselmann, Tracey Emin, Banksy a Roy Lichtenstein.

This post is also available in: English (Angličtina) Français (Francouzština) Deutsch (Němec) Italiano (Ital) Português (Portugalština ( Portugalsko)) Español (Španělský) Български (Bulharština) 简体中文 (Čínština ( Zjednodušený )) 繁體中文 (Čínština (tradiční )) hrvatski (Chorvatský) Dansk (Dánský) Nederlands (Holandský) हिन्दी (Hindština) Magyar (Maďarština) Latviešu (Lotyština) polski (Polský) Português (Portugalština ( Brazílie)) Română (Rumunština) Русский (Ruský) Slovenčina (Slovenština) Slovenščina (Slovinština) Svenska (Švédský) Türkçe (Turečtina) Українська (Ukrajinský) Albanian (Albánský) Հայերեն (Arménský) Eesti (Estonština) Suomi (Finský) Ελληνικά (Řečtina) Íslenska (Islandský) Indonesia (Indonéský) 日本語 (Japonský) 한국어 (Korejský) Lietuvių (litevský) Norsk bokmål (Norwegian bokmål) српски (Srbský) Tamil